Výsadky propadlé minulosti

Jubilejní XX. ročník nočního výsadku - 07.10.2017

Ani v průběhu XX. jubilejního ročního nočního výsadku nenastalo to „správné“ výsadkové počasí.

Občas sice zapršelo, chvílemi i silně, vítr byl místy poměrně prudký, ale do vize husté mlhy, teploty kolem nuly a sněhu s deštěm to mělo hodně daleko. Neboť právě to by bylo ono regulérní výsadkové klima...
Co se dalo dělat. Tři velké autobusy a mikrobus vyjely za asistence městské policie (té za pomoc děkujeme) před půl devátou ve slabém dešti z Chomutova. Jeden přes Podbořansko ke Žluticím, další vysazoval děti kolem Vroutku a Kryr, třetí zamířil do rakovnického okresu. Trasy všech končily v Jesenici, která byla i cílem všech výsadkářských skupin, které si do ní ale musely najít tu nejlepší cestu a dojít pěšky. Nocleh byl zajištěn v komfortně vybavené tělocvičně místní školy.
Trasy byly dlouhé od 8 km až do 25 km – samozřejmě teoreticky, neboť výsadkáři toho většinou nachodí mnohem více – letos jedna skupina 28 km, další našlápla „dobrovolně“ 32 km. Hezké ale bylo, že všichni byli v cíli optimisticky naladěni.
Celkově se v terénu pohybovalo 16 skupin, jejich počty se pohybovaly od 3 do 21 osob. První navrátilci došli přesně v jednu hodinu, poslední v 7:11. Ti už se moc nevyspali, protože v 8:00 byl budíček, poté se podávala tradiční párková snídaně a nastalo balení, úklid a krátce po 10 hodině odjezd domů.
O výsadek byl opět veliký zájem – přihlašování bylo spuštěno 16.9., stop stav byl vyhlášen 21.9. v jedenáct hodin. Celkem jelo 141 účastníků, k tomu 5 organizátorů a 3 řidiči autobusů.
Skupiny dětí byly z Chomutova, Žatce, Litvínova, Ústí nad Labem a potřetí již přijeli skauti z Kostelce nad Černými lesy.
Akce proběhla s finanční podporou skautského kraje Přemysla Oráče.
Asistenční mikrobus vyjížděl tentokrát třikrát za noc (to se ještě dříve nikdy nestalo) pro děti, které si už netroufaly dojít. Ale nic vážného se nestalo, všechno dopadlo dobře a celá akce se opět mimořádně povedla – a podle ohlasů se velmi líbila i účastníkům.
A tak se dívejme do budoucnosti – ta nastane 6.10.2018, kdy vypukne XXI. ročník výsadku!

Fotky jsou zde a také tady.

Noční výsadek 2015 - 10.10.2015

XVIII. noční výsadek se opět zdařil.

Sobotní večer 10. října byl napjatě očekáván přibližně 150 výsadkáři – v našem případě tedy dětmi i dospělými, přejícími si absolvovat další z nekonečné řady nočních výsadků, pořádaných chomutovským skautským střediskem Český lev - už poosmnácté.

Cílem byly tentokrát Račetice – obec známá svou cibulí, kde nám vedení obce v čele se starostou p. Vlastislavem Hofmanem vyšlo maximálně vstříc a umožnilo využít sálu kulturního domu k přespání výsadkářů.

Autobusy vyjížděly – jak se už stalo v posledních letech pravidlem – zase tři, novinkou bylo ale to, že jsme jeli poprvé moderními vozy s větší kapacitou. Přihlašování na výsadek bylo zahájeno 1. září. Mělo být ukončeno 1. října, ale už 10. září jsme museli vyhlásit stop stav – v tuto dobu přišlo 160 přihlášek a organizátoři zvažovali zajištění čtvrtého autobusu. Ale jak to bývá – pár lidí odpadlo, takže nakonec bylo 148 účastníků – včetně vysazovacích důstojníků a osádky vozidla „zelené smrti“. Nejvzdálenější účastníci přijeli až z Kostelce nad Černými lesy, standardně tam byli věrní skauti z Litvínova, Ústí a Žatce. Část kamarádů z Ústí jsme letos museli odmítnout – ozvali se až po vyhlášení stop stavu.

Během akce se v terénu pohybovalo 16 skupin, nejkratší trasa byla 10 km, nejdelší 20 km – kilometry ale platí jen v případě, že skupina nebloudí.
První účastníci dorazili na horký čaj do cíle v 0:45 – byla to vlčata z Chomutova, poslední navrátilci byli Liškopýři z Ústí s časem příchodu 5:20.

Ráno všechny čekala obvyklá snídaně – párek s hořčicí, poté úklid a kolem půl jedenácté se vydala kolona autobusů zpátky do Chomutova. Příští výsadek bude zase za rok – přesněji v sobotu 8. října 2016.

Krajina kolem Račetic je rovná a bez lesů, takže hlídka Zelené smrti se těšila, jak odchytí většinu skupin. Ale nepodařilo se – záchyt se konal je v šesti případech. Celkově byl výsadek velmi zdařilý – všichni bezpečně došli, nikdo nebyl zraněn a dokonce i zapomenutých částí oděvu bylo minimum.

Poděkování patří obci Račetice za poskytnutí prostor pro nocleh, Statutárnímu městu Chomutov za finanční podporu a řidičům firmy Autobusy Chomutov za perfektní jízdu.

Pár fotek od Výra lze najít zde.

Noční výsadek 2014 - 11.10.2014

V roce 2014 získal výsadek nejméně 2 primáty. Tím prvním byla rychlost přihlašování – přihlášky byly dány do oběhu 9.září, nicméně už 16. září musel být vyhlášen stop stav s počtem 138 přihlášených.

A to původně bylo řečeno, že může jet jen 100 účastníků – nocovali jsme ve škole v Kovářské, kde je trošku menší tělocvična a měli jsme obavy, abychom se vešli. Nakonec se ale místo našlo pro každého, ve skutečnosti bylo 125 lidí plus čtyři vysazovací důstojníci plus řidiči. Spalo nás ale jen 116, neboť někdo se vrátil hned domů, někdo spal u známých v Kovářské a řidiči autobusů odjeli na noc do Chomutova.
Druhým primátem byl počet vozidel – tentokrát jely čtyři autobusy! Tedy přesněji řečeno, tři Karosy a mikrobus Volkswagen. Ne že by se všichni nevešli do Karos, jen v jednom místě na křižovatce mezi Volyní a Třebíškou by nebyl schopen autobus odbočit doprava, takže jedna skupina byla vezena mikrobusem z protisměru.
Start proběhl jako vždy hladce díky práci schopných vysazovacích důstojníků a ve čtvrt na devět byla už všechna výsadková vozidla v terénu. Počasí odpoledne vypadalo zcela ošklivě výsadkově – asi od čtyř hodil lilo a lilo – a to docela hodně. Těsně po osmé večer ale déšť přestal, kolem desáté se dokonce mraky roztrhaly natolik, že svítily hvězdy a měsíc osvětloval krajinu jako reflektor. Čili pravé výsadkové počasí to opět nebylo...
Výjimkou oproti předchozím létům byl doporučený postup jen po silnicích, skupiny měly být osvětlené a děti si mohly nahlas povídat – tedy víceméně odkrytý přesun. To vše na doporučení správy lesů, vod a strání vzhledem k probíhající jelení říji v Krušných horách a z toho vyplývajícímu nebezpečí.
Cestou výsadkáře ohrožovala „Zelená smrt“ – osádka bílého Transportéru, vybavená majákem, sirénou a světlomety odchytávala skupiny vskutku svědomitě. I když je pravda, že díky postupu po silnicích měla svou úlohu značně jednodušší. Všech 15 výsadkových skupin se muselo dostat do bodu označeném na mapě, kde rozbili své ležení vojáci z 46. pěšího pluku z Chomutova (představovali je členové Muzea československého opevnění z Kočičáku), kteří se přenesli do roku 1938 a hlídali blízkou německou hranici proti vpádu henleinovských tlup do vnitrozemí. Každá skupina byla nejprve prověřena, zda se nejedná o nacistické špehy, potom dostala úkol – vesměs se jednalo o otázky z československé historie, po jeho splnění se děti dozvěděly, kam mají jít dále – tedy do cíle v Kovářské.
To už bylo kousek – přibližně 2 km. Tam očekávali výsadkoví důstojníci příchod jednotlivých skupin a každý si mohl dát horký čaj.
První skupina byla v cíli už v 0:42, poslední se objevila ve 4:05.
Zajímavé je, že ačkoliv byli účastníci cestou znaveni, po příchodu do tělocvičny zázračně obživli a na spánek ani nepomysleli. Příkladem budiž nejmenované chomutovské vlče (známé tím, že není zvyklé takhle chodit), které bylo z půli cesty do cíle doslova přivedeno za ruku. V tělocvičně pak patřilo k nejživějším…
Zajímavou podrobností z cesty je příhoda, kdy během přesunu po silnici kolem Přísečnické přehrady u jedné ze skupin zastavilo auto se dvěma dámami, které v domnění, že se dětem něco stalo, nabídly svou pomoc! I to je hezké a zatím v historii výsadků ojedinělé…
Ráno se všichni probudili do prosluněného dne. K snídani byly jako vždy párky, kdo je nemá rád, měl smůlu. Ale šly dobře na odbyt.
Poté balení, úklid školy – a tentokrát se výjimečně nejelo hned domů, ale výsadkáři navštívili Muzeum bitvy v Podkrušnohoří, které je umístěno právě v Kovářské a obsahuje množství zajímavých věcí a fragmentů letadel z 2. světové války.
Do muzea se chodilo po skupinách, takže odjezd nebyl hromadný, ale autobusy odjížděly postupně tak, jak se jednotlivé tlupy vracely z prohlídky. Ale krátce před polednem byl v místě startu i poslední autobus, aby vyložil svůj unavený náklad.
Co na závěr? Vše dopadlo dobře, výsadek se opět podařil beze ztrát, jen pro dvě litvínovské skautky muselo zajet asistenční vozidlo – při skrývání se před Zelenou smrtí skočily do příkopu plného vody a byly celé promáčené…

Noční výsadek 2012 - 31.03.2012 - 01.04.2012

Letos konečně po dlouhých letech svatý Petr vyslyšel úpěnlivé prosby organizátorů výsadku a nadělil nám to správné výsadkové počasí – vítr, sněhové vánice, teplota kolem nuly – prostě nádhera!

Organizátoři očekávali díky prudkému zhoršení počasí i úbytek výsadkařů, ale kupodivu se tak nestalo. Ze 160 přihlášených odpadlo jen kolem 10 jedinců, což je běžné i při hezkém počasí. Naopak to bylo k dobru věci, v autobusech i na spaní bylo víc místa.
Při odjezdu se v podstatě opakoval loňský scénář – před klubovnu postupně zajely tři Karosy, nástup byl spořádaný a rychlý. Díky cíli výsadku, kterým byly Lovečkovice v litoměřickém okrese, nemuseli účastníci z Litvínova a Ústí jezdit do Chomutova a byli postupně nabráni cestou. Pak se každý autobus vydal jinou trasou – jeden jel ze Střekova přímo nahoru do Malečova, druhý podél Labe na jih a třetí přímo přes Litoměřice a dále do terénu. Cestou vysazovací důstojníci zanechávali v terénu skupinky dětí podle připraveného plánu – nejkratší trasa měřila 6 km, nejdelší byla přes 20 km. Skupiny vysazené na pravém břehu Labe čekalo ještě tvrdé stoupání nahoru. Letos byl výsadek shovívavější k účastníkům co se týče míst výstupu – většina jich byla buď přímo v obcích nebo jejich těsné blízkosti - tím se výrazně snížila pracnost nalezení místa, kde jsou. Ale i tak se našly skupiny, kterým to trvalo třeba hodinu...
Kolem 22 hodiny jsou už všichni vysazeni do terénu a v krajině o ploše přibližně 10 km čtverečních se pohybuje 19 skupin. Prvním úkolem pro všechny je nalézt v terénu určité místo, označené na mapě (a většinou i dosti vzdálené od místa výstupu z autobusu). Daný bod hlídala „Zelená smrt“ a přístupovým heslem byl správný název souhvězdí, které museli výsadkáři poznat – souhvězdí jasně zářilo svými led-diodami kousek před stanovištěm. Byl to Orion – kdo uhodl, mohl si sejmout z větve ampulku s názvem místa, kde je nocleh. Kdo neuhodl, dostal další šanci a teprve pak byl zatížen nějakým mimořádným úkolem. Teprve po jeho splnění následovalo sejmutí ampulky.
Jak již bylo řečeno, cílem byl hostinec Na Křižovatce v Lovečkovicích s obrovským sálem, který hravě pojmul všechny účastníky. Nyní bylo třeba najít na mapě tu správnou cestu (ta nejkratší od Zelené smrti měla 4,7 km). V instrukcích bylo doporučeno požít z Hlupic zelenou značku, ale právě to se řadě skupin docela vymstilo. Značka byla v terénu umístěna víceméně sporadicky. Protože na zemi ležel čerstvě napadlý sníh, většina výsadkářů sledovala raději dobře viditelné stopy skupin jdoucích před nimi. Tak došlo k tomu, že na místě, kde se značka odkláněla nalevo, ležel jen panenský sníh a všichni šli po stopách špatným směrem – díky tomu si našlápli přibližně 2 km navíc. Jen žatecká skupina po zjištění, že jsou špatně, volila cestu crossem přes všechny překážky, rokle i oplocenky. Ostatní raději zvolili cestu oklikou přes Horní Týnec.
Ale vše dobře dopadlo a všichni bez újmy na zdraví dorazili – i když třeba pozdě. První skupina byla v cíli v 1:31, poslední v 5:11. Celkový počet výsadkářů byl 147 lidí, s vysazovacími důstojníky a řidiči autobusů nás tam bylo celkem 153. Opravdu úctyhodný počet – zatím rekordně nejvyšší. Důležité je, že všem se na výsadku líbilo. Mimo členů chomutovského střediska Český lev to byly ještě děti z 12: ZŠ v Chomutově a skauti z Jirkova, Kadaně, Žatce, Litvínova i Ústí nad Labem.
Poděkování patří obci Lovečkovice a panu Pavlíkovi z tamější restaurace Na Křižovatce za umožnění noclehu, statutárnímu městu Chomutov a Severočeským dolům a.s. za finanční podporu a řidičům firmy Autobusy Chomutov s.r.o. za bezpečný odvoz.

Noční výsadek 2011 - 26.03.2011

Megavýsadek v roce 2011

Letošní skautský noční výsadek by si právem zasloužil spíše název „megavýsadek“. Zájem o účast na této dobrodružné noční akci byl tak veliký, že letos poprvé v historii musely vyjet 3 velké autobusy, které samozřejmě byly i zcela zaplněny. Počet přihlášených účastníků dosáhl 154 osob a řadu zájemců jsme museli bohužel odmítnout. Pokud připočítáme ještě 12 organizátorů, pohybovalo se v noci v sobotu 26.3. v terénu celkem 166 osob, což je opravdu slušná porce.
Odjížděli jsme tradičně od bývalé základní školy v Havlíčkově ulici – a už tady společné „narolování“ tří Karos budilo oprávněnou pozornost. Nástup do vozidel byl rychlý a spořádaný - každý vedoucí výsadkové skupiny totiž dopředu věděl číslo autobusu, kterým pojede. Přesně podle plánu zaveleli vysazovací důstojníci k odjezdu a vozy se vydávají zatím společně do Žatce, kde se jejich cesta rozdělila. Bus č. 1 nabírá v Žatci ještě dvě výsadkové skupiny a pak už jsou vozy rozptýleny v prostoru od Žatce až skoro k Novému Strašecí. Cestou vysazují jednotlivé skupinky podle stanoveného předpokladu a kolem desáté večerní se opět setkávají v cíli letošního výsadku, kterým byla obec Smolnice na Lounsku. To ovšem zatím nikdo z výsadkářů netuší. Jediné co vědí, je skutečnost, že mají na souřadnicích XY najít mrtvou schránku. V ní bude tuba s názvem jejich úderné skupiny a tam bude napsáno, kde je cíl a tím pádem i nocleh. Stejně tak nikdo netuší, že mrtvé schránky jsou bedlivě střeženy hlídkami „Zelené smrti“ a nikdo tak prakticky nemá možnost se jim vyhnout.
Noc je sice ještě mladá, ale v prostoru několika desítek čtverečních kilometrů se už pohybuje 17 vysazených skupin. K cíli se blíží zhruba ve třech hlavních směrech – od Třeskonic, Konětop a Solopysk, druhý směr od Třeboce a Ročova, třetí směr byl veden od Kroučové a Smilovic. Skupiny se vzájemně „přepadávají“ (neboť tak zněl úkol) a obírají se o lístečky. Pokud jdou po silnici, skrývají se před každým projíždějícím autem, neboť nikdo neví, není-li to zrovna vozidlo „Zelené smrti“. Toto skrývání ovšem v praxi znamená někdy skok po hlavě do příkopu… Každá parta měla své jméno „úderné skupiny“. Tentokrát to byla cizí slova na „P“ – někdy dosti krkolomná. Nejhorší ale bylo společné heslo výsadku – slovo „OROSOMUKOID“ nedokázala vyslovit (natož si zapamatovat) ani řada dospělých…
Blíží se půlnoc a řada skupin dochází k místům, kde mají být uloženy mrtvé schránky. Jaké je ale překvapení, když se ze tmy náhle ozývá „Stůj – kdo tam?“ a z lesa se vyřítí pár ozbrojených mužů v uniformách! Ano – byla to „Zelená smrt“ . Tenhle název používáme pro jakousi mobilní hlídku, která se může pohybovat po celém sektoru výsadku a jejím úkolem je „zneklidňovat“ výsadkáře a zároveň vnášet do akce další dobrodružný prvek. Ale setkání s ní bylo nádherné – vždyť kdo by odolal sáhnout si na těžký kulomet či vojenskou pušku. Neboť právě těmito zbraněmi byli naši přátelé z Muzea čs. opevnění na Kočičáku vybaveni.
Pak následovalo nalezení mrtvé schránky a vyzvednutí zprávy, kam vlastně jít. To už všichni věděli, že cílem je Smolnice, některým skupinám ale dělalo problém najít jí na mapě. Ale zdařilo se a v časných ranních hodinách i poslední hlídky dorazily do cíle.
Spali jsme v místním kulturním domě a vzhledem k velkému počtu účastníků bylo nutné nocležníky rovnat na podlaze sálu doslova jako sardinky. I tak jsme se všichni nevešli, naštěstí díky pochopení a ochotě hostinského p. Vernera mohli „přebyteční“ výsadkáři přespat na podlaze velkého sálu, kde právě skončila masopustní maškarní zábava.
První skupina dorazila do cíle dvacet minut po půlnoci, poslední v 5:45 nyní už letního času, protože v průběhu výsadku došlo mj. i k jeho změně.
Ráno kolem osmé začalo vstávání, posnídali jsme tradiční párky s hořčicí a po úklidu prostor se přibližně v půl jedenácté vydala kolona autobusů zpět do Chomutova.
Letos se nám výsadek opravdu povedl nečekaně dobře a byli jsme velmi spokojeni. Velké poděkování za to patří vedení krásné a malebné obce Smolnice v čele se starostou p. Šímou, díky němuž jsme zde našli azyl, dále členům Muzea čs. opevnění z let 1936-38 „Na Kočičáku“, vedených p. Piramovským - za perfektní ztvárnění „Zelené smrti“ - a také všem třem řidičům autobusů firmy „Autobusy Chomutov s.r.o.“ za to, že se nám s nimi dobře jelo.

Fotky, které pořídili kamarádi z Kočičáku během své činnosti coby "Zelená smrt" jsou zde.
Naše fotogalerie bude zveřejněna, až získám fotky od lidí, kteří je pořizovali.